top of page
Úvodní video

Josef Zezulka – BYTÍ – životní filosofie

ÚVAHA O BYTOSTI



Podívejme se na člověka více zblízka.

Nejprve je nutné poznat sebe. Podívat se správně na svoji bytost, zhodnotit její skladbu, schopnosti a možný postup. Zapomeňme na falešné mínění o člověku, že je něco nejdokonalejšího ve vesmíru. Je to právě lidská malost, která takovou domněnku dovoluje. Člověk je tvor jako každý jiný. Jeho životní hodnota je stejná se všemi ostatními tvory. Lišíme se od nich pouze inteligencí, ale hodnota života jest stejná.

Uvědomme si, že člověk je tvor teprve asi uprostřed vývojové řady a že postupem věků zde budou tvorové vývojově vyšší než člověk, kteří se budou dívat na člověka asi tak, jako my se díváme na opici, myš, červa atd. Vývoj se nezastavuje, ale jde stále dál. Že žijeme v čase, kde vyšší tvorové, než my nejsou, neznamená, že si můžeme dělat falešnou představu o své velikosti ve vesmíru. To jenom musím připomenout to, co již bylo napsáno, a zdůraznit tak důležitost toho, protože toto poznání má být odrazovým můstkem k dalším úvahám.

Ve svém vnitřním vnímání jsem pochopil lidskou bytost tak:

Člověk má:

1) vědomí

2) podvědomí

3) nadvědomí



Vysvětlíme si, co to je:

1) Vědomí člověka začíná jeho zrozením do nového těla. Je to povrchové vědomí pouze toho určitého specifického života, který právě žije. Nově přijatým mozkem se novorozenec spojuje s novým životem, prostředím, osudem, událostmi. Ukládá je do své paměti a celý život je prostřednictvím mozku spojen se svým okolím. Učí se, chápe a vytváří svoji specifickou bytost. Mozkem analyzuje a syntetizuje vjemy a zkušenosti. Události ukládá do paměti, podle potřeby si je z paměti vybavuje, a tak zakládá a používá své vědomí. Zážitky a události někdy lehce a povrchně, ale jindy hluboce prožívá. Jsou to obyčejně ty vjemy, které emočně (citově) podepírá. Silné zážitky nebo hluboce procítěné myšlenky, které prožívá celým svým já, jsou teprve ty, které pronikají z jeho povrchového vědomí do podvědomí. Je to jako by mezi vědomím a podvědomím byla silná přepážka, kterou může otevřít jenom emoce. Povrchové zážitky, které neproniknou, zůstávají majetkem mozku, a tedy i právě žitého specifického života. Zánikem mozku zanikají i ony. Pro vnitřní bytost jsou jen planým produktem.

Ve vědomí se uplatňují dva hlavní faktory. Je to rozum a intuice, cit. Rozum byl postupem věků lidským rodem vždy pěstován. Intuice byla jen Popelkou. Lidé si tak porušili nutnou rovnováhu ve skladbě svého vědomí, tj. v jeho vytváření i v myšlenkách a činech, které takto porušené vědomí produkuje. Proto tolik chyb a nedorozumění v lidském světě.


2) Podvědomí člověka je vlastně vědomím jeho vnitřní bytosti. Té, která se rodí nejprve do nejnižšího možného života a postupuje všemi zrozeními k nejvyšší bytostné dokonalosti. To je její rozměr a její tvar a také její vědomí. Do tohoto, které je pro nás (pro zrozené lidi) podvědomím, ukládá vnitřní bytost poučení z jednotlivých prožitých životů a z těch roste. My se na minulé životy nepamatujeme. Vždyť každý z těch životů byl prožíván jiným mozkem, ale tyto všechny jsou uloženy více nebo méně v paměti vnitřní bytosti. Jsou zaznamenány a ověřeny některé případy, kdy zrozenec se rozpomínal na svůj minulý život a uváděl o něm překvapující detaily (jména přátel, příbuzných, přesné místo pobytu i dobu). Toto bylo ověřováno, zkoumáno a shledáno správným, jak jsem byl informován některými vědeckými pracovníky anebo tiskem. Tyto vzácné výjimky, ke kterým dochází za zvláštních vývojových konstelací, mohou být jen u lidí, kteří jsou ve svém vývoji na přestupu z prvé do druhé oblasti, ale o tom až později.

Podvědomí je vědomí vnitřní bytosti, které se někdy projevuje jako tušení nebo svědomí. Je to podmíněno buď: a) větší citlivostí jedince, protože větší cit (citovost) člověka spíše se blíží k rovnovážnému stavu povrchového vědomí, a proto je vědomí více disponováno k příjmu zpráv z podvědomí, anebo za b) vyšší vývojovou vyspělostí člověka za předpokladu, že vyspíval více rovnovážně a že jeho psychická složka není nijak deformována.


3) Nadvědomí člověka. Psal jsem již, že není čas. Není nic, co bylo a bude, ale je stálá přítomnost. Naše vnitřní bytost tedy je, my jenom její bytí vnímáme v postupu času. Ale tak, jak se může svým citem zjišťovat podvědomí, je možno proniknout i k nadvědomí. Je to jenom velmi vzácně a jen u některých vývojově nejvyspělejších jedinců. Poznatky nadvědomí se ještě týkají hmotné oblasti bytí, ale mají již kvalitu a sílu celkového bytí Tvůrčího díla, tedy z hlediska Tvůrčího díla zasahují do nejvyšší tvůrčí oblasti a do jednoty Tvůrčího díla. Nejedná se o inspiraci, která patří jenom střední oblasti, tj. podvědomí, a se kterou je často zaměňována.

Je to vniknutí do nejvyššího bytí Tvůrčího díla, které nese poznatek nejvyšších zákonitostí a nejvyššího bytí, ale ještě v Tvůrčím díle. Je to to nejvyšší, co může člověk na své cestě dosáhnout, a je to tehdy, kdy přestupuje z poslední třetí lidské oblasti do vědomí nekonečna, nebo když se taková bytost ze své vůle vrací mezi lidi, aby svým vědomím životní pravdy jim pomohla na jejich cestě a dala správný názor na duchovní nauku.


440 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

SMYSL ŽIVOTA

Comments


Díl 1.
Díl 2.
bottom of page