1) Doba dostředivá: Je to doba, kterou právě nyní opouštíme, abychom přecházeli do odstředivé. Doba dostředivá je nám známa.
Ještě přetrvává její vliv a její charakter můžeme všude pozorovat, kolem sebe, i na přežívajících duchovních učeních. Její dostředivý vliv se vyznačuje egocentrismem. Středem veškerého zájmu je vlastní Já. Jenom Já a tento můj život. Já jsem středem vesmíru, já jsem neomezeným pánem planety, jenom pro mne je vše stvořeno. Já jsem něco, nad co není. Jenom já jsem stvořen k obrazu Božímu a Bůh je přece lidská bytost. Neptám se, zda je na jiných planetách život, ale jsou-li tam lidé, protože představa nejvyšší dokonalosti je pro mne člověk. Stále jenom Já a ve jménu tohoto dostředivého pojmu se vše děje. I v dosavadním pochopení duchovních učení. V těch nižších jedině člověk přijde do nebe a s ostatními tvory se vůbec nepočítá. V jiných stojí lidské Já v popředí natolik, že se člověk snaží různými cvičeními o tak zvané nejvyšší blaho. Když myslí, že se mu to daří, je spasen a ostatními lidmi je vážen jak vysoký zasvěcenec. Nevadí, že vlastně fixoval svoje já a v nevědomosti se tak odděluje od celku, od Prapodstaty. Nevadí, že plnil jen čtvrtinu nutného vývojového činění.
Ve světském myšlení můžeme pozorovat totéž. Veškeré vynálezy, které lidstvo přináší, jsou jen pro něho, bez ohledu na ostatní život. Člověk necitelně uchvátil vše, a vše si zotročil. Jiný tvor zde nemá cenu, je zde, jen aby sloužil člověku. Na něho se nevztahuje ani zákon „nezabiješ“. – Na prvém místě veškerého zájmu je jen člověk. Nedbá, že svým nesmyslným postojem porušuje biologickou rovnováhu, a že svojí pouhou čtvrtinou životního zájmu si řeže větev, na které sám sedí. Tak, jak si toto neuvědomili duchovní učitelé, tak si to neuvědomují ani hmotní pracovníci.
Je to vliv doby, která je dostředivá, a člověk je ještě asi velmi nedokonalý tvor, aby tento vliv dokázal vyrovnat a vyladit s dalšími třemi životními aspekty do rovnováhy. A přece, každý ze čtyř vlivů je svým způsobem velmi cenný. Jen si ho uvědomit a využít. Většinou to lidé nedokázali, a nyní přestupujeme do další doby, do doby odstředivé.

2) Doba odstředivá. Je před námi nebo jsme již v ní. Doby se na okrajích prolínají a není možno přesně určit hranici. Astrologové nám říkají, že nastupuje doba Vodnáře, a ten odstředivou dobu zahajuje.
Vliv nastupující doby je odstředivý, a v tom smyslu se bude měnit názor a postoj člověka. V duchovních učeních bude základní změna. Stará učení odstoupí a nastoupí nové. Samozřejmě že ještě budou doznívat staré názory a nauky z doby dostředivé.
Jejich představitelé budou ještě bojovat o jejich udržení, ještě nějakou dobu uslyšíme bezpodstatné fráze a naivní výklady, dlouho se budou do učení plést nepochopení, nedostatky a chyby, které jsou bez výjimky ve všech dosavadních učeních. Ale je na lidech, aby odložili slepou víru, aby dobrou víru spojili s poznáním zákonitostí a se zdůvodňováním na podkladě rovnovážného rozumu a intuice.
Základ odstředivé doby je v pochopení, že Já jsem vše, co jest. Lidé pochopí bratrství se vším, co jest, a ti, kteří se duchovními cestami vydají za vyšším chápáním, budou ve svém chápání skládat dohromady vše, co v Tvůrčím díle bylo vytvořeno rozložením. Budou učeni v poznávání životních zákonů, budou vedeni k pochopení tvoření a jednoty, pochopí dualitu, na které je vše postaveno, a pochopí její zpětnou skladbu. Budoucí duchovní mistři, kteří jsou hlídači a přenašeči nauky, pochopí zákon hmoty a ducha jako jeden zákon, a budou schopni pomáhat člověku stejně v záležitosti hmotného těla (léčit) i v záležitostech jeho ducha. Budou jedním dvoupólným zákonem léčit těla i pomáhat duchovnímu postoji správnou a pravdivou naukou. Zmizí naivita a nastoupí pojem „vím“, který doplní pojem „věřím“. Ale pozor. Vím i věřím, to je také jeden zákon o dvou pólech. Víra i vědění mají stejnou cenu, jsou-li v rovnováze. Pak víra znamená intuitivní vnímání a vím vnímání rozumové.
Základní pojem Jsem, který je centrem bytí, nebude rušen, ale bude se v pochopení rozšiřovat na vše. A ten, kdo na duchovní cestě půjde dále, bude ve své chvíli uplatňovat plně tvůrčí prvky a v rovnovážném stavu v klidném nadšení bude se svým Já spojovat se vším, co jest.
Nevím, pro kolik z nás je toto již přítomností, ale chtěl bych, aby pro všechny to bylo co nejbližší budoucností.
3) Třetí doba je dobou klidu. Až přijde její vliv, jako by se veškeré duchovní snahy zastavily. Lidé, kteří budou tomuto vlivu podléhat, nepůjdou dále. Někteří budou trávit z toho, co historie zanechala, jiní ztratí zájem o svůj duchovní vývoj.
4) Čtvrtá doba je znamenána ohněm, vášní. V jejím počátku budou lidé holdovat svým vášním, a kdo z vyspělejších bude tomuto vlivu odolávat, bude mít sklon k fanatismu, který vždy každou pravdu zkresluje.
Toto jsou vlivy, které jsou umístěny v čase, a pravidelně se opakují. Neznamená to ovšem, že by jim musel každý plně podléhat. Ony působí, svým vlivem značí dobu a jenom podporují nebo znesnadňují lidem jejich duchovní vývoj i hmotný styl života. Jak již bylo řečeno, my jsme právě naším časem na hranici změny a vcházíme do nejlepšího vlivu z těchto čtyř. Kdo z žijících bytostí je právě ve vývojovém období lidské bytosti, má nejlepší možnost přispět svému vývoji.
Čtvrté vývojové období se vyznačuje aktivní pasivitou. Zde bytost lidská nebo vyšší ruší pojem času i prostoru a svým Jsem je vším vždy a všude a vše je Jí samotnou. Pojem Jsem se rozšiřuje, spojuje a splývá s ostatními Jsem do jednoty Tvůrčího díla. Bytost se stává Tvůrčím dílem, aby nakonec vešla tam, odkud přišla, aby splynula při zachování svého Jsem s Podstatou a aby se tak stala Podstatou.
Tak jde vývoj bytosti. Od prvopočáteční k té nejdokonalejší, která je prvopočáteční. Jen se střídá pasivita s aktivitou, tak jak se střídá u člověka vdech a výdech. Vše je nejvýše účelné, i tento dech Prapodstaty, který je částí smyslu života.
J.Z
Comments