top of page
Úvodní video

CESTA

V bytostném vývoji dojde jednou člověk až tak daleko, kdy počíná chápat, že celé naše bytí i to, co kolem sebe vnímáme, je jen výsek něčeho většího, co našemu nedokonalému vnímání uniká. Pozorujeme-li zpětně, jak procházel život na naší planetě, můžeme sledovat, jak se vyvíjela mentální složka živočichů, od nejnižšího až po člověka.

Všimneme si, že pozorovací a rozumové schopnosti jsou u nás jen poměrně rozvinuty, sice více než u ostatních tvorů, ale přece jsou velmi nedokonalé. Jejich vývoj nedospěl ještě tak daleko, abychom poznali a ztotožnili se s celým faktem života. Svými nedokonalými smysly chápeme jen nepatrný díl podstaty života. Mnozí lidé – dle své vyspělosti – tuší a jiní si dokonce uvědomují, že je mnohem víc, než co můžeme pochopit, a že naše nedokonalost nám velmi mnoho zakrývá.

Ti potom začínají hledat a zajímat se o životní zákony, aby jejich poznáváním se přibližovali k životní pravdě. Poznávají účelnost vývoje a jeho zákonitosti. Ve snaze poznat sami sebe v lidské podstatě a poznat své místo v životní osudovosti, počínají hledat prameny k poznání, které nám zde zanechali ti, kteří znali a poznávali za hranicemi smyslového vnímání. Počínají se zajímat o duchovní vědy, aby někteří z nich později, z hlubokého poznání, pochopili potřebu vlastní změny, aby hlubším pochopením smyslu bytí zaujímali jiný, dokonalejší vnitřní postoj ke všemu, co jest. Této snaze potom říkám duchovní cesta – hluboké poznávání – nebo též kultura ducha.



Je zde otázka, zda se má, nebo nemá o toto poznání a o svoji změnu člověk zajímat. Vždyť vývoj v nižších živočišných formách jde také kupředu, i když zde nejsou a ani nemohou být tyto zájmy, protože intelekt nižších živočichů na ně nestačí. Nejprve si ujasněme, jak v Tvůrčím díle prochází vývoj bytosti.

Prvopočáteční bytost je jen primitivnější útvar, který vznikl prvním spojením ducha s hmotou a tím zahájil cestu bytostného vývoje. Rozvíjel se v říši rostlinné, žil pasivním životním projevem a postupoval pasivním vývojem. Po dlouhém převtělování v této oblasti přešla bytost do počátku nejprimitivnějšího živočišného života. Zde již měla vlastní pohyb, a tedy i vůli a rozhodování, i když z počátku v nejprimitivnější formě. V živočišném druhu procházela opět mnoha zrozeními a stoupala k vyšším a vyšším živočišným druhům, až došla k prvému lidskému životu. V lidském živočišném druhu se dále přerozuje mnohokrát, prošlými životy se zušlechťuje a tříbí, aby jednou mohla přejít do dalších živočišných forem, vývojově vyšších, než je člověk, protože vývoj se nezastavuje, ale pokračuje dále, i když si to mnozí lidé v neznalosti a v lidské domýšlivosti nechtějí uvědomit. Odchodem z rostlinné říše a nástupem do živočišné, počala bytost druhou fázi svého vývoje. Zde je aktivní projev, značený vlastním pohybem, vůlí a rozhodováním, ale ještě pasivní vývoj, protože se na něm bytost ještě nezúčastní cílenou vůlí po vlastní změně. Asi uprostřed lidských zrození je hranice třetí vývojové fáze, která začíná tehdy, když člověk počne zatím málo, ale postupem dalšího zrozování stále více rozhodovat o svém vývoji. Pak už je zde kromě aktivního životního projevu také aktivní vývoj. Z této fáze pak už obyčejně přechází jako vyšší bytost než lidská (bytost naší budoucí doby) do čtvrté a konečné, která je charakterisována aktivní pasivitou. https://www.josefzezulka.cz/prednasky-1 JZ

123 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

SMYSL ŽIVOTA

Comentários


Díl 1.
Díl 2.
bottom of page