O Josefu Zezulkovi - zrození
Příběh začíná o Velikonocích roku 1945.
Je třicátý březen a Josefa Zezulku provázejí již delší dobu neobvyklé jevy. Přesto se nedá říci, že jeho život je do této chvíle zcela výjimečný. To se ale vzápětí mění. Náhle, bez jakéhokoli varování, se mění jeho vjem, chápání dějů, světa a rozšiřuje se jeho vědomí. Vše je tak nové - neznámé a zároveň známé. Je to nesmírně hluboký duchovní stav.
Právě v tento den má třicáté třetí narozeniny.
Později popisuje: "Bylo to, jako bych si náhle vzpomněl na něco, co jsem již věděl a později to zapomněl." Nic se neučil, nikoho neposlouchal, a přece naráz ví. Snaží se dozvědět, co a proč se to stalo. Teprve se s novým stavem seznamuje. Proto oslovuje řadu lidí, kněží, nikdo ale tento stav nezná. Je před komunistickým pučem, krátce po válce. Lidé si oddechli, společenský a kulturní život se začíná znovu rozvíjet. Svět je krásný. V té době navštíví přednášku, kde na pódiu médium mluví k přítomným. Říká: "Mluvím k muži v té a té řadě zleva." Všichni se otáčejí - byl to Josef Zezulka, pokračuje: "Přišel čas tvého probuzení, zanedlouho se dozvíš další". Čekal tedy, co se stane - a stalo.
Začalo to nenápadně, do jeho krámku vešel muž, který najednou jakoby nevěděl, proč vstoupil. Josef Zezulka prohodí: "Tak to je asi karma". Muž se udiveně podívá a zeptá se: "Vy víte co je to karma? To není obvyklé." Dají se do hovoru a muž sdělí, že je členem neveřejného spiritistického kroužku (mimochodem nacisté, později komunisté spiritistické hnutí likvidovali, někdy až osobně, ostatně činí tak každé totalitární myšlení podnes), že se scházejí léta, ale nikdo jiný nebyl za tu dobu přijat, a že mají opravdu vysokého nevtěleného duchovního učitele. Druhý den jej zákazník - nezákazník znovu vyhledal, oči navrch hlavy - stalo se něco nevídaného - náhodou zrovna včera měli seanci a učitel mu řekl, že potkal někoho, koho má přivést, popsal jej - byl to Josef Zezulka. Stalo se - nevtělený učitel měl mimo velké moudrosti i výjimečnou jasnovidnost. Výjimečnou v tom, že udával nejen data událostí, ale i čas na minutu. To základní, co Zezulkovi řekl, bylo: "Máš dva dary - dar léčby a dar ducha. Druhým darem budeš rozvíjet léčbu i filosofii. Neposlouchej dál již nikoho, ani mě ne. Přistoupila k tobě další bytost, která vytvoří další děj."
A opět čekání. V udaný den zazní zvonek a za dveřmi stojí dva pánové v kožených kabátech. Následovalo zatčení a odvoz do pankrácké věznice. Tenkrát zatkli mnoho lidí pracujících pro západní odboj. I Zezulka pro něj pracoval. Proč jej doopravdy zatkli, nikdy nezjistil. Jeho domovem se stala malá přeplněná cela. Za nějaký čas propustili většinu vězňů na amnestii, jen Zezulku ne. Ptal se bachaře, co se děje, a ten mu řekl: "Neptej se, kdo má viset, ten se neutopí." Pak už Zezulka čekal při cestě chodbou kolem dvora, kdy zazní povel: "Zastavit, čelem ke zdi". Na dvoře se totiž popravovalo. Bachař neřekl ale nic a Zezulka byl propuštěn na tzv. abolici. Později se dozvídá, že si měl projít kolem svého popraviště, protože v minulém životě byl také popraven.
To nejúžasnější na celém příběhu přišlo, když Zezulka přišel domů. Čekali jej starší manželé ze spiritistického kroužku, podívali se na hodinky a řekli: "Jdeš přesně." V jeho nepřítomnosti nevtělený učitel sdělil den, hodinu i minutu jeho příchodu přesto, že byl propuštěn zcela "nahodile". Ve všem dalším měl také vždy pravdu. Již v roce 1945 předpověděl např. rozpad Československa a nejen to!! Mnohé na svůj čas teprve čeká. Následuje mnoho let plodné práce v nelehkých podmínkách za neustálého policejního dohledu a persekuce. Jeho jméno se postupně stává pojmem, a to nejen v českém měřítku, stává se doma utajovaným, ale mezinárodně známým filosofem a léčitelem. To vše ale posoudíte sami, vždyť je jen předloženo.
Dar ducha a léčby Josefa Zezulky je tedy na počátku všeho, co na těchto stránkách najdete.
Vše o životě Josefa Zezulky naleznete v knize Tomáše Pfeiffera "Život přinašeče". Prohlédnout si ji můžete přímo na těchto stránkách.
