Protože učení o pravdě a Božích zákonech mezi námi je, muselo nějak na svět přijít.
V nynější době jsou lidé svědky pouze přenášení, berou učení z knih,
ale někde musel být počátek. Jak to tedy je?
Dar ducha
Jsou dva druhy duchovních pracovníků, kteří pracují na tom, aby pravda mezi lidmi byla, aby ji poznali a aby podle ní žili. Jeden z nich jsou ti, kteří mají zvláštní dar znát pravdu. Rodí se zřídka kdy, do různých národů, vždy tam, kde je jich třeba, kde je učení velmi poškozené nebo kde je předpoklad, že nově dané názory na duchovní pravdy najdou úrodnou půdu. Jsou to ti, o kterých Písmo říká, že mají dar ducha. Tito neberou učení, které zde je, které zde bylo dřívějšími velikými zanecháno, které lidé mají. Toho si nevšímají. Neposlouchají výklady o dosavadním učení, nečtou knihy, protože se mohou zapojit přímo na pravdu, na Podstatu, a tuto mohou vysvětlovat, mohou o ní mluvit. Mají tedy schopnost přenášet velkou pravdu tak, jak ji chápou a znají. Jsou zapojeni a vědí. Své vědění formují potom do řeči a tak poučují.
Učitelé a mistři
Pak je druhý druh. Můžeme je nazvat roznašeči na rozdíl od prvých, kterým můžeme říkat přinašeči. Ti druzí roznášejí to, co přinašeči přinesli. Jsou to učitelé a mistři, kteří z poučování přinašečů vytvářejí hmotnou formu, takovou, aby jí lidé rozuměli a mohli ji přijmout. Vytváří nauky. Dávají vše do určitého pořádku, stanoví postup výkladů a tuto hotovou formu roznášejí mezi lid. Jsou to lidé velmi duchovně vyspělí, kteří ve svém vývoji došli dosti daleko.
J.Z.