OBRAZ KNIHOVNY OSUDU
Máme velkou knihovnu o mnoha svazcích. Jsou to romány ze života různých lidí. Budeme stát před knihovnou a dívat se na tyto svazky, – na všechny najednou. Pak si vybereme jeden z těch románů. Vyjmeme knihu z knihovny, rozevřeme ji a začneme číst. Začneme od prvého písmene, budeme pokračovat, a tak, jak budeme číst, bude se před naším vědomím odvíjet nějaký osudový děj. Bude začínat, bude se rozvíjet, vrcholit, končit, pak dočteme a román zavřeme. Bude to třeba román, který začal v roce 1900 a končí svým dějem v roce 1960. Vložíme ho zpět do knihovny a vezmeme jiný román, který začíná v roce 1450 a končí v roce 1500.
Zase začneme číst a myšlenka románu bude opět na nás působit. Budeme vnímat nový děj všemi svými smysly a plně se do něj vžijeme. Pak zase dočteme, zavřeme knihu a vezmeme si jinou.
Tak to vypadá v osudovosti. Vše je teď. My jenom stále prožíváme, přecházíme z osudu do osudu, a každý tento hotový osud pouze vnímáme a prožíváme. Myšlenka, která na nás působí, je naším osudem, nebo pokud je okolo nás, je to souběžný osud. Je to určitý román jako v té knize. My svým zrozením nasazujeme do prvního písmene a děj se před námi začíná postupně odvíjet. Osudovou myšlenku vnímáme svými pěti smysly, a proto se nám jeví jako realita.
JZ
Komentáře