Pro každého duchovního člověka, který překročil jistou mez, je důležité vše, co se týká celku. Slouží-li celku, slouží sobě a všemu zároveň. Lidský jedinec, který vloží svoji mysl do velké a nekonečné Pravdy, jako by vkládal tuto mysl za všechny lidi na celé zemi. Tak jako musí být hmotní a negativní lidé, musí být i tito. Je tu zákon zrcadlení. Ze svého poznání chápou své místo, chápou Boha – už ne jako předmět modloslužebnictví či hledání velkého silného kamaráda, který nás ochrání – tedy něco za něco. Vědouc, jak jsou malí – protože výsledkem poznání je malost – se obracejí i k tomu velkému formou, kterou bychom mohli nazvat modlitbou, sjednocením. Je to jednota – projev života a zároveň tedy to, čemu říkáme modlitba.
Jeden takový jedinec může vytvářet to, co miliony lidí v údolí nejsou schopni ani pochopit. Přesto díky jemu ty miliony lidí žijí ve světě, který se nezhroutí. Je to jako rameno vah – kdyby se přidávalo jen na jednu stranu, váhy půjdou na tu stranu až příliš. A tak úkolem je vyrovnávat, vědomě přijmout odpovědnost za celé lidstvo a svým životním projevem zachovávat vůbec možnost života člověka na Zemi. Kdyby toto nebylo, zničíme se během krátké doby, anebo budeme zničeni. Protože tu existuje něco jako rovnováha ve vesmírném smyslu. I díky těmto lidem nedochází k ději, který by jinak vedl k zániku života. Jakoby my, všichni lidé, máme nějakého soudce, který spočítá, jak moc… Vzpomínáte na Sodomu a Gomoru? Ta opravdu byla, to není vymyšlené, to je reálný příběh. Dokonce se všemi artefakty, které po tomto biblickém dění zbyly.
Lidé sklouzávají k paternalistické představě tatíčka, který se někdy zlobí na své děti a pak je... Někdy se to i opravdu stane. Když lidstvo odejde příliš od svého životního úkolu, přijdou chvíle, kdy velký osud věci mění.
Naše hmotně technické myšlení se upíná k raketám s náložemi, které něco rozstřelí. Přesně podle lidské nátury – současné nátury. V dobách osvícenějších lidé věděli, že myšlenka a síla dobra je stokrát lepší štít než ten nejlepší raketový štít. Mimo jiné i proto, že má-li k něčemu dojít z důvodu velkého osudu, je úplně jedno, co na obranu máte, protože má-li se to stát, tak se to stane. Raketa nevyletí, nálož nevybuchne, nebo se netrefí nebo něco jiného. My jsme hybatelé, zasahujeme do děje a vidíme každý den, že to jde. A tak se domníváme, že je to univerzální a jediný model. To je velký omyl. Jako vždy ve vesmíru je modelů hned několik. Nejen jeden.
Budeme s důvěrou očekávat, že ti, kteří pracují i za nás, budou úspěšní, že váha dobra a zla na této zemi nepřesáhne jistou mez. Je tu vždy i zároveň pro každého z nás otázka „s čím přicházíš?“ V žádném případě se nemusíme obávat, že by „Velká skutečnost“ ve svém konání udělala chybu.
ČAS PROBUZENÍ ŽIVOTA – VĚDOMÍ
Existuje něco jako probuzení. Žili jsme miliony a miliony let, od viru, bakterie až k nám, lidem. Bylo to pochopitelné, skládalo se jedno na druhé – i když nechápeme ještě plně, ale je to jasné.
Čas probuzení, života, vědomí. Přichází právě v polovině vývoje, má to zásadní důsledky pro formu a způsob života na planetě. Žijeme právě tuto dobu – se vším, co to přináší, tedy se starostmi, neúspěchy, úspěchy atd.
Zkusme poodejít o pár kroků od současnosti této vteřiny a zkusme se na to dívat s odstupem. Jsem si jist, že uvidíme jistý záměr, smysl, cíl a spojitost. Vezměte to pár století zpátky – nebo víc, zkuste se na to podívat jinak, z jiného pohledu. Jsem přesvědčen, že vám to přinese hodně, hodně poznání. Možná také klidu, protože uvidíte, že řád Boží, nebo jak to chcete nazvat, tady je – to je vždy velká podpora. Kdyby to byl řád lidský, to bych tak klidný nebyl. Naznačil jsem vám, že celé lidstvo je vnímáno také jako jednotka. Samozřejmě je tu jedinec, rodina, stát, kontinent, doba, všechno to ostatní, ale zároveň je tu i tato kvalita celku a ta potom rozhoduje o, řekněmež, možném dalším vývoji. V současnosti jsou nejrůznější tlaky, naše civilizace klopýtá a jsou tu problémy, které jsme si dříve nepřipouštěli, nebo je ani netušili.
Hovořil o tom už můj učitel Josef Zezulka po roce 1945. A už v té době sděloval, co budeme žít dnes a co budeme teprve zažívat.
PŘINAŠEČ
Přinašeč je velmi vysoká bytost – je to nejvyšší forma lásky, ale ne té lidské. Přinašeč přichází naše vědomí pomoci změnit námi samotnými, dává nám cestu. Proto musí být jedním z nás, zažít lidský osud se vším dobrým i špatným. Vrátit se o takový vývojový kus zpět je nesmírně obtížné. Když přicházel přinašeč současný, začal další díl historického vývoje pro dalších x tisíc let. Vzniká tak v Praze nové světové duchovní centrum. Již nyní to lidé vnímají.
ŽIVOTNÍ FILOSOFIE NOVÉHO VĚKU
Narodil jsem se v době, kdy se všichni klaní rozumu, memorování naučených věcí, citové vnímání je popelkou. Pak najednou se setkávám s úplně prostým člověkem a on mě ohromí způsobem uvažování a hloubkou myšlení, která není vůbec poplatná čemukoliv. Josef Zezulka přesahoval svojí inteligencí všechno, co jsem doposud poznal, a to i v případě vysokých vzdělanců, profesorů a jiných osobností. Bylo to něco jako zjevení. Pokoušel se mi trpělivě po ta léta předávat svoje poznání, aby i jiní se mohli naučit tomuto způsobu vnímání.
Stojím tedy na ramenou svého duchovního učitele, přinašeče, pana Josefa Zezulky.
VÝVOJ – ŽIVOTNÍ CESTA
Přijde postupná změna – kultury se přemění, vznikne nová kultura, která půjde dál – na minulých zkušenostech.
Až přejde doba konce Kalijugy, lidská společnost se zásadně změní. Tlak na člověka je velmi silný a bude ještě sílit. Jsem přesvědčen, že v horizontu delších údobí dojdou naplnění sounáležitost, vzájemnost, láska. Kdy se budou lidé už více radovat z toho, že někdo je – z každého listu trávy, z každé rostliny, každého tvora, každého člověka. Ale k tomu se musí dojít – aby to nebyla fráze, aby to nebyl jen nějaký naučený stav. A k tomu jsou potřeba zkušenosti. A tak i dnešní doba je, v tomto směru, velmi cenná.
ROZUM A INTUICE
Intuice nepochází z rozumu – rozum může odhadovat, poměřovat, dělat logické závěry, ale to je vám, například při nástupu na Titanic, úplně k ničemu. Všichni přece vědí, že je to nejmodernější, nejbezpečnější, nejrychlejší, nejúžasnější loď, na kterou můžete nastoupit. A že by se potopila při první plavbě, to vám rozum nebere, viďte? Intuice je stav, kdy na nějakou otázku nacházíme odpověď, často aniž bychom ji zkoumali.
Ve vaší hlubší struktuře vědomí jsou všechny zkušenosti, které jste žili ve všech životech – počínaje první bytostí nějakého elementára, přes všechny rostlinné, zvířecí až lidské zrody. Máte-li v pořádku svého člověka, vnímáte tichý hlas toho podvědomí, protože jste to často už zažili – vy jste v situaci a teď vám to jakoby říká: „Tohle nedělej, to nedopadne dobře.“ A vy buďto si to prosadíte, anebo to neposlechnete, je-li to emoční, pak je to pravda a ono se to ukáže. Čili bez rozumu bychom se nedostali dál, ale rozum má svoje hranice – stejně jako emoční část. Každá ta část je k něčemu a teprve vyvážením těchto částí je rovnováha.
LIDSKOST
Lidskost by měla být našemu druhu vlastní, na stovkách příkladů však vidíme, jak dalece jsme se jí vzdálili. Vzpomenu opět svého učitele, pana Zezulku. Měl svého času zakázáno navštěvovat pražské nemocnice, léčitelé nebyli vítáni. Přestože zachránil životy stovkám lidí, často v situacích, které nelze nazvat jinak než zázrak. Přimlouvaly se za něj významné osobnosti vědy – předseda Akademie věd, mnoho dalších.
Vzpomínám, když jsme spolu šli parkem a já s ním probírám nějaké „důležité“ duchovní otázky. V blízkosti chodníku klove holub do rohlíku. Ujdeme pár kroků, on říká: „Počkejte, moment.“ Sebere rohlík a dá ho na trávu a řekne: „Na, papej.“ To byla výuka. V další vteřině jsem pochopil, že jsem nesložil zkoušku ze svého lidství. Ten holub potřeboval pomoci. Za pár let jsem mohl složit reparát. Když jsem jezdil autobusem do svého zaměstnání na chemicko-technologickou fakultu, uviděl jsem jednou přizajetého holuba. A auta jezdila přes něj a on se bál. Tak jsem ho vzal a dal jsem ho do takového keříčku a tam jsem mu přál, ať je mu všechno milostivo. Tak snad jsem tenkrát ten reparát složil – alespoň zčásti.
Lidství se totiž projevuje nejenom k lidem, ale i k nižším tvorům a rostlinám.
VEGETÁŘSTVÍ
S filosofickým náhledem na život úzce souvisí také to, co jíme. V šesti letech jsem měl silnou vizi: kamenná místnost, velký kamenný stůl a na něm obrovská hromada ovoce, zeleniny. Dva průvodci ve splývavých bílých oděvech mi řekli: „Sedni a jez.“ Měl jsem hlad. Na zlatém talíři přede mnou byla tři žebírka, tak jsem je začal obírat a než jsem dojedl, přišel pokyn: “Vstaň a pojď“ a já, trochu naštvaný, jsem šel do místnosti vedle. Tam byl stejný stůl a na něm cosi pod bílým prostěradlem. Žena bez výčitky zvedla prostěradlo a zeptala se mě: „Tak co, jak sis pochutnal?“ Ležel tam můj otec a scházela z něj ta tři žebra, která byla vyňata. Pochopil jsem, že jsem jedl mrtvolu, a navíc mrtvolu mého tatínka. To byl velmi silný zážitek. Můj druhý důvod bylo setkání se Zezulkou, který mi vysvětlil, proč nelze býti jako duchovní člověk masojedlík – „Tvoříte zlo tím, že vytváříte bolest a nesmírné utrpení nižším tvorům, zároveň škodíte sobě.“
Chci zmínit další fakt – na našem těle nenajdete jediný znak masožravce. Další je i statistika zdravotní. Přes všechny výjimky, které potvrzují pravidlo, čím více sníte masa, tím více budete nemocní v rakovině, cévních chorobách, kloubních chorobách, v některých mozkových chorobách a podobně. Budete mít delší život, budete-li vegetariáni. Takže i to je další důvod. Ale není hlavní.
Je tu otázka duchovní. Není možné, aby člověk duchovní zvyšoval svou karmu tím, že bude ostatní přivádět do strašných souvislostí. Kdybyste byli dravci, byl bych poslední, kdo by vám říkal, abyste se tohoto vzdávali. Ale jelikož nesete všechny znaky býložravosti, tak máte být tím, k čemu jste určeni, v opačném případě je to velká chyba.
Například když jsem byl účasten na mezinárodním vědeckém kongresu a dostali jsme informace, jak to vypadá v jiných zemích. Tak například v USA je procento těch, kteří toto začínají chápat, opravdu již výrazné. Takže si počkejte, až všichni popírači a odmítači vegetariánství budou poněkud posunuti informacemi ze světa.
Dnes jsem desítky let vegetarián a považuji to za veliký dar – za tu dobu jsem nezničil stovky a tisíce životů, nikoho jsem nepřivedl do bolesti a strachu. Víte, jak to vypadá na jatkách? Jsem šťasten, že se můžu dnes podívat zvířeti do očí a nemusím mít špatné svědomí.
DUCHOVNÍ SHROMÁŽDĚNÍ
Myšlenky, které zde z malé části sdílím, mohou vyvolávat dotazy. K jejich zodpovězení slouží duchovní shromáždění, které pořádá Společenství Josefa Zezulky, což je státem řádně registrovaná náboženská společnost otevřená všem, v pěti městech – Praze, Brně, Ostravě, Českých Budějovicích a v Plzni. Průběh shromáždění spoluvytváříte svými dotazy a tématy, na která se ptáte. Kromě setkání naživo lze využít i možnosti internetu, kde na TV BIOVID můžete zhlédnout přednášky zabývající se všelidskými tématy dle vašich zaslaných dotazů. Více informací najdete na www.dub.cz
Založení církve, tedy Společenství Josefa Zezulky, je pokračováním cesty a příchodu přinašeče. Zde jsou jeho slova.
„To je nové náboženství, to je to nové, co teď mezi lid přichází, a co jediné může lidstvo nebo říkejme plazmu, veškeré bytostné dění naší planety, co ho může zachránit.”
Josef Zezulka
DUCHOVNÍ OBŘAD
Cítím potřebu zapojit se do pomoci vám všem, a proto vznikl Duchovní obřad. Každý den ve 20 h. živě na BIOVID TV se mohou všichni propojit v duchovním obřadu. Je to něco jako modlitba – slavnost ducha.
Když cítím, ve svém zapojení, vás mnohé, kteří otevírají srdce, je to naděje. Je to naděje, že těžká doba přece jenom jednou skončí, jako každá těžká doba, a že opět bude volněji a více klidu. Prosím tedy o Boží pomoc, o světlo, prosím své bratry, vás, i ty, které nevidíte, kteří jsou všude kolem, v celém vesmíru – prosím, abychom spojili svá vědomí.
BRATRSTVO
UČENÍ NOVÉ DOBY
Duchovní společenství pro novou dobu Vodnáře.
Připojte se do proudu, který pod novým vlivem Vodnáře v Platónském
roce následuje přinašeče Josefa Zezulku.
Spojme osobní cesty v jednu všelidskou, znovu jinak pod novým vlivem.
Společenství Josefa Zezulky je vám k dispozici.
© TP www.dub.cz