Ideálem tělesného i psychického zdraví je rovnovážný stav vitálních sil těla i psyché (ducha) a správný anatomický stav těla i správná forma psychické složky. Člověk ale není tak ideálním a vývojově vyspělým tvorem, aby ve všech těchto složkách udržel rovnováhu. Navíc jeden z vývojových zlomů je právě v době, kdy naše vnitřní bytost dospěla až k člověku. Člověk je zde krisovým tvorem a jeho krisi způsobuje přechod z pasivního do aktivního vývoje. Tato krise působí velmi chaoticky na myšlení a tím si můžeme vysvětlit to nesmyslné lidské jednání, kterého jsme svědky a které vede k chorobnému narušení jeho těla, psyché a také ke způsobu jeho života a k falešnému životnímu postoji. Zde je jedna z velkých příčin lidských chorob, anomálií a porušených funkcí těla i psyché, které by při trošce kritičnosti nemusely být tak zlé a časté, jak je známe. Mám na mysli způsob žití, který je právě v nynější době rozšířen u velké většiny lidí a který je duchovně vyspělému a přemýšlivému člověku nepochopitelný. Je to nedomyšlený, nelogický životní postoj a způsob života.
Není těžké si uvědomit např. škodlivost alkoholu. Alkohol je nervový jed. Všichni víme, jak působí na nervovou soustavu. Každý z nás měl jistě příležitost vidět lidi, kteří ho požili větší množství a kdy jeho působení výrazně vyniklo. Tak je to při větší dávce. Ale on působí i při malých dávkách, kde není jeho činnost tak markantně znatelná. Člověk si např. neuvědomuje, že po malé dávce, o které si myslí, že je zanedbatelná, se snižuje jeho nervová i psychická schopnost. A když se takto nepatrnými dávkami traumatisuje často, nebo dokonce i několikrát denně, ani si neuvědomí, že jeho nervy již nejsou schopny pracovat tak, jak by měly. A když si to uvědomí, hledá příčinu jinde.
Zamysleme se trochu nad činností těla. Usedneme k obědu a zrakem hodnotíme jídlo, které máme před sebou. Máme na ně chuť nebo nechuť. Náš psychický (mentální) postoj začíná rozehrávat nervovou soustavu. Tělo se připravuje na příjem určité potravy. V ústech jsou vytvářeny sliny a trávicí soustava je uvedena do náležité pohotovosti. Pak jíme. Jídlo prochází žaludkem a zažívacím traktem. Při jeho pomalém průchodu hlásí recepční buňky žaludku a střeva do mozku, o jakou potravu se přesně jedná. Nato jdou z mozku zpět povely sekrečním buňkám, jaké šťávy mají vyloučit, aby ta určitá potrava na tom určitém úseku byla správně trávena, rozložena a její látky přeměněny na jiné, složitější, které tělo potřebuje. Dále se nervy zúčastní distribuce těchto látek do orgánů a buněk. Jejich žádosti o dodávku určitých potřebných živin v potřebném množství jdou přes nervovou soustavu a ona tuto službu vykonává. Dále orgány a buňky přes ní žádají o odebrání vyžilých, pro tělo nevyhovujících odpadních látek a ona i zde plní své složité úkoly. Její činnost je tak úžasně složitá a pestrá, tak úžasně jemná a náročná, že si ji i při dnešním stavu vědy můžeme jen velmi vzdáleně představit.
A do tohoto úžasně jemného a důležitého pochodu najednou nevhodně zasahne člověk. Třeba tím, že vypije ke svému obědu „JENOM“ malé pivo. Tím zasáhne velmi rušivě do této popsané mechaniky. Sám si nic neuvědomuje. Podléhá zvyku a společenské zvyklosti. Malé pivo přece pije ke každému obědu a nikdy nezpozoroval nic špatného. Naopak, jak tvrdí, dělá mu to dobře. To si ale jenom myslí.
Tak jemné a složité nervové soustavě stačí i velmi nepatrná dávka alkoholového jedu, aby byla alespoň částečně nepříznivě ovlivněna. Je pravda, že se tělo brání, a často se i ubrání alkoholovému účinku, ale když se tyto ataky opakují, začíná to v trávení a v distribuci živin fungovat jinak, než jak to má být. Člověk stále nic nepozoruje a ani si neuvědomuje, jak se mu pomalu, ale jistě rozbourává jeho zdravotní stav. Když se pak přihlásí choroby nebo špatné tělesné disposice, neuvažuje o tom, že je to vlastně součet mnoha chyb a jednou z nich že je alkohol. A to bylo mluveno jen o „malém pivu k obědu“. Kde jsou ostatní, větší dávky, které člověk pije, jak říká, na dobrou náladu.
Že škodí kouření, to není tak těžko pochopit. Horší je pochopit, proč si lidé na kouření zvykají. Kde je ta vyhlašovaná lidská dokonalost, která nás odlišuje od nižších tvorů, když člověk není schopen pochopit ani tak daleko, a dokáže si vědomě a dobrovolně škodit?
V životě platí pravidlo, které si mnoho lidí neuvědomuje, a sice, že vše, co je člověku nepřirozené, mu škodí. Tělo každého živočicha, tedy i člověka, je stavěno na přijímání pouze určitých potravin. Dle toho zaujímá každý tvor své místo v celkové osudovosti, a zde má svoje vlastní, asi tak jako určitá důležitá součástka ve složitém stroji.
Bytost, která se v postupu vývoje ubírala směrem k člověku, odcházela od nižších, dravčích druhů k vyšším, býložraveckým. Člověk je, jak již bylo dříve řečeno, stavbou svého těla býložravec, přesněji řečeno – fruktivor – tj. plodožravec, čili sběrač plodů. (Vědci používají ještě výrazu „omnivor“, tj. všežravec. To ale není označení základního vývojového druhu, ale označuje jenom zvrhlost jednoho ze základních druhů, „herbivora“.) Kdysi dávno v lidské historii z primitivního postoje a z nedokonalého náboženského pochopení vytvořil člověk náboženský rituál, ve kterém přijímal kousek masa jiného tvora. Věřil, že tak dostane sílu jeho svalů nebo že přijetím kousku jeho mozku sesílí svoji psychickou podstatu. Tak začal přijímat maso. Postupem doby víc a více, až je po čase zařadil i do svého jídelníčku. K dalším životním chybám přidal i tuto, ta se mu připočetla k ostatním, aby jejich souhrn škodil tělu, duchu i společenskému postoji.
JZ