OSUD

Od nepaměti se člověk zajímá o to, co má přijít v budoucím čase, hlavně o svůj osud. Stejně tak si klade otázku o přítomné době, která v jeho osobním osudu, ale i v osudech jiných lidí, rodin, států, planety, sestává ze sledu událostí. Ptá se, co jsou tyto události, proč jsou zde a proč mají takovou podobu, jakou mají.

Z minula i přítomna známe některé vynikající jasnovidce a astrology, kteří, každý svým způsobem, odhalovali roušku toho, co je pro člověka tajemstvím. Říkám pro člověka, protože někteří jiní tvorové v pestré paletě živočišných druhů mají pravděpodobně vlastnost, kterou člověk postrádá, a kterou mohou, snad vždy, snad jen někdy za zvláštních disposic, nahlédnout do budoucna. Je známý jev, že někteří tvorové daleko dopředu cítí zemětřesení, uragány apod. v době, kdy nejlepší přístroje ještě žádné známky blížící se události neudávají. Snad by bylo možno vysvětlit tento jev zvýšenou citlivostí zvláštních druhových vlastností, která je větší a lepší než lidské přístroje. Ale jak potom vysvětlit fakt, že má-li se v blízkém budoucnu potopit loď na moři, která je zatím v přístavu, opouštějí ji houfně krysy.

Tyto jevy i fakt, že existovali a existují lidé, kteří jsou schopni svojí zvláštní vlohou nahlédnout do budoucna, i lidé, kteří znalostí hvězd a výpočty jejich drah mohou určit některé události v osudu člověka i světa (astrologové), nám osvětlují, že existuje pevně utvořená osudovost, kterou svým životem pouze procházíme. Části, kterou jsme prošli, říkáme minulost a té před námi budoucnost. Minulost známe díky své paměti, která nám uchovává prošlé zážitky. Nemáme projevenu vlastnost, která by nám tak samozřejmě jako paměť pro minulé registrovala stálou osudovost bez času a rozměru. A to je tak správné...

www.dub.cz/cs/josef-zezulka-prednasky-i-24-osud